Ukázka povídky "Zapomenuté království"

26. srpna 2013 v 0:40
Ukázka povídky, kterou momentálně připravuji, chtěli byste ji na blogu? :)

Prolog
Na ulici bylo prázdno. Černé mraky všechny zahnaly do domů. Nikoho nezajímala holka, která se i přes nevlídnou předpověď počasí vydala ven v lehkém oblečení. Ale oné dívce se to náramně hodilo. Nechtěla upoutávat pozornost, protože toužila po společnosti jediné osoby, za kterou se vydala.
Broukala si něco, co ji právě napadalo a neustále to opakovala, jednou, podruhé a ještě znova. Děsila se ticha před bouří, které všude přítomně panovalo, přinášelo s sebou až moc nechtěného neznáma.
Z ulice plné obchodů, výkladních skříní a kasin zahnula do malé uličky, kde větrem povalené popelnice zatarasily cestu a omítka na domech byla oprýskaná až na cihly. V dálce se rozštěkal pes a brzy se k němu z různých koutů přidali další a další. Zvuk jejich štěkotu nebyl agresivní, spíše vyděšený, předvídající něco tajemného a zlověstného. Dívka si přitáhla tenký svetřík blíže k tělu a ohlížejíc se za neexistujícím nebezpečím stále zrychlovala, první kapky začaly bubnovat o skla aut vlastní píseň a pak vše náhle utichlo. Déšť přestal, psi se uklidnili, dívka zpomalila.


Měla kam spěchat, přesto neustále samu sebe ujišťovala, že na to má celou noc. Pochybovala, že by ji někdo za těch osm hodin sháněl a do té doby jistě bude zpátky doma.
Ocitla se před vysokou železnou branou. Nepřekvapilo ji, že je zavřená, věděla, že je dávno po návštěvních hodinách a možná kdyby na ceduli bylo napsáno něco na způsob: 'Drazí návštěvníci, když je brána zavřená a je po otevírací hodině, prosím, nevstupujte a nevyrušujte tak svoje milované,' tak by se dívka otočila a vrátila se, odkud přišla, ale žádnou větu o odpočinku svých bližních nenašla, a tak se rychle vyhoupla nahoru a dlouhou chvíli se rozhlížela po tmavých náhrobcích vyrobených převážně z gabra a žuly.
Děsilo ji to. Ne ten výhled na mrtvé moře, ale její zmatené pocity. Jedna její část byla na sebe patřičně hrdá, že se nahoru vyškrábala, a že sem vážně přišla, ale ta druhá zastupovala její čistou a nezkaženou stránku a ze vstupu na hřbitov, kdy je už zavřený, jí nebylo zrovna do úsměvu a radostného poskakování. Byla si jistá, že kdyby se otočila, nic by se nestalo, ale nechtěla se vracet, ještě ne, a proto rychle seskočila na druhou stranu a rozběhla se cestičkou, kde mezi štěrkem vyrůstala stébla trávy. Nedívala se na náhrobky, nečetla jména, jak měla normálně ve zvyku, nechtěla vědět, koho všeho svou přítomností ruší.
Kořene si všimla příliš pozdě. Plachtila vzduchem směrem k zemi nekontrolovatelnou rychlostí, ruce se jí odřely a z několika drobných ranek se dokonce vyřinula horká krev. Rozhodla se, si to jít vypláchnout ke studni, která se sice nacházela na úplně jiném místě než hrob, ke kterému měla namířeno, ale jak se sama často ujišťovala, měla na to celou noc.
Začala se zvedat, když v tom jí pohled padl na něco, co na hřbitov nepatří.
Postava. Vpravo, v uličce. Rozběhla se. Špatným směrem. Neznala to tam. Pravidelná bolest. Mezi žebry. Dochází dech. Nohy neposlouchají. Hrdlo vysychá. Zastavuje. Rozhlíží se. Jeden náhrobek, další a další, jsou jich tu stovky, to je však zřejmé, je na hřbitově, pod ní je jistě kupa mrtvol, které se jí v různých stádiích rozkladu smějí, až jim kosti odpadávají. Jinak však bylo místo prázdné. Zaklela, vždycky se nechala snadno vyděsit svojí bujnou fantazií.
Po jiných cestách, které vypadaly stejně jako ty o několik metrů vedle, se vracela směrem k hrobu, ke kterému měla od začátku namířeno a byl podnětem noční výpravy. Celou dobu se rozhlížela po okolí a cítila, jak jí tepe srdce úplně v každém kousku těla.
Zastavila se, váhala, nevěděla, zda může jen tak vkročit na hrob. V tuto hodinu, je šílená, říká si, ale je taky nedočkavá a zmatená. Několikrát na místě přešlápla, pak teprve dovolila, aby se její emoce dostali na povrch. Sjela na zem, opírajíc se o náhrobní desku s vyrytými jmény a plakala.
"Mami,… bojím se." Zašeptala a přála si, aby ji někdo objal a utěšil. Chtěla znovu cítit matčiny teplé dlaně, které ji hladily po vlasech a zažít ten pocit, když jí říkáte o své první lásce a matka se pro sebe usmívá a říká si, že na tom byla podobně. Místo toho však byla objímána strachem, který byl posilněn dojmem, že tu není sama. Nechtěla však ještě odejít. Bylo příliš brzy odcházet z oslavy desátého výročí smrti, vždyť teprve přišla!
Zapálila svíčky, opřela se o kámen a pozorovala hřbitov kolem sebe. Slunce zapadalo, už byly vidět poslední paprsky, měsíc se zatím skrýval za mraky, bude lepší, když půjde. A tak se musela zvednout, naposled se ohlédnout a vydat se zase na cestu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chci povídku "Zapomenuté království" na blogu?

Ano.
Ne.
Nejsem si jist(a), přidej další část.

Komentáře

1 Cleo Cleo | Web | 26. srpna 2013 v 9:19 | Reagovat

Zní to slibně, rozhodně pokračuj :)

2 Mais Mais | Web | 26. srpna 2013 v 21:13 | Reagovat

Sto procent (minimálně), pokračuj, potřebuju pokračování, prosím =D

3 Rai. Rai. | Web | 31. srpna 2013 v 21:49 | Reagovat

Já bych se sama na hřbitově strašně bála. Ten její strach jsi popsala naproto přesně, vžila jsem se do toho a furt jsem se musela otáčet za sebe.. jelikož si v pokoji svítím jen lampičkou a jinde je tma, takže buhví jestli za mnou nestojí jedna z těch rozkládajících se mrtvol.. Sakra já se bojím!! :DDD
Ale v povídce určitě pokračuj, máš talent na psaní.. :)

4 Mais Mais | Web | 31. srpna 2013 v 23:47 | Reagovat

Ach jo... přečteno podruhé. Souhlasím s Rai, popsala jsi to perfektně, nemůžu se dočkat pokračování =)
A ještě jedna věc, myslím, že tě vůbec nemám co učit, jestliže půjdeš touhle svou vlastní cestou, budeš úplně nejlepší  ;) :) Přesto si tvých slov moc vážím =)

5 Cleo Cleo | Web | 11. září 2013 v 15:45 | Reagovat

Jenom připomínám, že na blogu jsem konečně publikovala druhou část Černých křídel, takže... :)

6 Mais Mais | 2. listopadu 2014 v 10:54 | Reagovat

Vážně už je to přes rok... Nechceš se vrátit a podělit se s námi o pokračování a svůj talent? :)

A nezměnila jsi to trochu? Ale to bude tím, jak dlouho jsem to nečetla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama